Pes není jen módní doplněk, ale další člen rodiny.

Škarohlídi mohou tvrdit, že mít psa je v současnosti móda. Že si je mladí lidé pořizují místo dětí a že rodiče psy bez rozmyslu kupují svým rozmazleným potomkům. Zastánci čtyřnožců zase tvrdí pes je věrné a ušlechtilé zvíře. Kde je pravda?

„Zvířata odnepaměti člověka provázela, žila v lidských obydlích nebo blízko nich. Pes měl funkci ochranitelskou, chránil stáda, ostatní zvířata i obydlí, a to může dělat dodnes. Navíc psa můžete chovat klidně i v bytě. Mnohem těžší by bylo mít v paneláku v kočárkárně kozu nebo krávu,“ říká psycholožka PhDr. Marta Boučková. A jestli má někdo pocit, že psi se v současných městech přemnožili, stačí si položit otázku, kde je největší koncentrace obyvatel? Právě ve městech, tím pádem tu s lidmi žijí také zvířata, většinou kočky a psi. „Tím, jak se zvířata postupně dostávají do nepřirozeného prostředí města, děje se možná i to, že bývají povyšována jakoby do lidského stavu. Počítá se s tím, že tu žijí s námi. Na ulicích jsou koše na psí hovínka, v obchodech můžete koupit psí žrádlo, psí sušenky, psí pelíšky. Když je pes nemocný, je tu veterinář, existují zvířecí psychologové, psí kadeřníci. Zvířata zkrátka využívají výhody a nevýhody města, podobně jako my. Stejně jako my mají málo pohybu, málo zeleně a stejně jako my, i psi tím vším trpí,“ popisuje s nadsázkou psycholožka.

Láska a nenávist

Na psy má názor úplně každý. Někdo je nesnáší a důvody mohou být různé. Všude po nich zůstávají chlupy, a když jsou zavření v bytech a čekají na své páníčky štěkají a vyjí na celý dům. Navíc prokličkovat mezi psími exkrementy je obzvlášť na některých ulicích opravdu těžké.
Ti druzí zase psy zbožňují, znají všechna plemena, milují ranní a večerní procházky, dokáží se hodiny bavit o tom, co jejich pes zase provedl, a která prodělal očkování. Mnoho pejskařů se klidně přiznává, že má psy snad raději, než lidi.

Seznamte se, prosím!

„Pes je výborný prostředek sociálního kontaktu, a to pro všechny generace, přes něj se můžete dostat k dalším a dalším lidem,“ tvrdí PhDr. Boučková. „Platí to zejména pro starší a mladé lidi. Při venčení, na veterině, tam všude přijdete mezi ty, kteří mají podobný zájem jako vy. I osamělé ženy, které převážně chovají kočky, by měly zvážit, zda si nepořídit raději psa. Přes kočku se nikdy s nikým neseznámíte. Ale pozor, pes je zároveň velký závazek. Můžete se totiž seznámit s milým pejskařem, ale také s alergikem nebo s někým, kdo psy nesnáší. Zvířátko vám sice hodně dává, ale také vám může život zkomplikovat. A nikdo by si rozhodně neměl pořizovat zvíře, když k němu nemá žádný vztah!“

Chlupatý smysl života

Obzvláště u starších párů může nastat situace, že jeden z manželů náhle zemře. Partner truchlí, nikam nechce chodit. Dát vdovci nebo vdově malého chlupáče, může v takovém případě zafungovat jako skvělý nápad. „Pejsek dá člověku životosprávu, nějaký řád a nutnost žít a o někoho se starat. Máte znovu zodpovědnost. Pes je zároveň živý tvor, který poskytuje emoční kontakt. Osamělý člověk znovu k někomu patří, není sám, nepřichází do prázdného bytu. Lidé se zvířaty běžně mluví, takže tam probíhá i verbální komunikace. Když se o zvíře hezky staráte, a dáte mu to, co potřebuje, tak se vám odvděčí,“ vypráví psycholožka Boučková. „Ale pozor, není to univerzální recept, někdy to zkrátka fungovat nemusí. Když víte, že babička, či dědeček celý život psa neměli nebo nemají zvířata rádi, buďte s chlupatými dárky velmi opatrní.“

Pes není dítě…

V poslední době se zejména ve městech rozmáhá nový trend. Po parcích chodí dvojice mladých lidí, drží se za ruku a kolem nich ladně pobíhá jejich pes. Většinou nějaké vyšší majestátní plemeno. Místo, aby tlačili kočárek, házejí psovi klacek a užívají si svobody. Někdy svého čtyřnožce dokonce titulují děťátko nebo miminko a když mluví o sobě používají označení maminka a tatínek. Na dítě se ještě necítí, pes je pro ně pohodlné řešení a tak trochu zkouška. Říkají: „Když se budeme schopni starat o psa, dokážeme pak zvládnout i dítě.“ „Nemám ráda, když někdo bere psa jako náhražku nebo mezistupeň, než přijdou děti, nebo jako zkoušku vztahu,“ tvrdí psycholožka Boučková. „Spousta párů, kterým dítě zatím přijde příliš omezující, utužuje svůj vztah tím, že si pořídí psa. Ale někdy chyba lávky, pes vyžaduje spoustu péče, a omezuje také. Když jedete na dovolenou, musíte zajistit hlídání a nebo hledat hotely, kam smí i pes. Děti se těmto párům zdají drahé, ale ani pes ve městě není nulová položka. Nemocný pejsek může přijít na tisíce.“

…a dítě není pes

„Když začnete zaměňovat psa za děcko, tak není něco v pořádku. Zvíře je třeba respektovat, protože jako takové má své určité specifické potřeby,“ vysvětluje psycholožka. „Je potřeba vědět, že zvíře vám některé věci nenahradí, některé touhy vám nenaplní. Když budu cynická, tak například i když budete psa čtyři hodiny denně poctivě trénovat, aby řekl táta, nikdy to neřekne. Ono to na jednu stranu vypadá, že mít psa je jednodušší než mít dítě. Ale pokud se týká sumy povinností a zodpovědnosti, tak když na to není pár dostatečně připravený, může se velmi divit, co pes všechno potřebuje. Nakonec se může zvíře stát tím, co dvojici rozděluje, místo, aby ji to spojovalo.“ Stejně tak, jako se nedoporučuje pořídit si dítě v okamžiku, kdy to mezi partnery skřípe a domnívat se, že se narozením potomka všechno vyřeší, ani pes nezcelí nefungující vztah. „A když pak přijde dítě, musíte všechno sladit dohromady. Je nutné brát v úvahu, že pes nikam nezmizí, jen přibude další člen rodiny. Je naivní si myslet, že ono to nějak dopadne a miminko se psa nijak netýká. Matka, která má v šestinedělí na starosti dvojčata a ještě ohromného psa na venčení, bude mít problém všechno zvládnout, když manžel pracuje od nevidím do nevidím a rodinka bydlí v panelákovém bytě.“

Jsme tři a máme osm nohou

Přesto u dvojic, které například nemohou mít děti, nebo jsou již starší, může být čtyřnohý kamarád něčím, co vzájemný vztah utužuje a stmeluje. „Ve vztazích vždy funguje, že je potřeba mít něco společného. Samozřejmě je nutné mít i vlastní koníčky a práci, ale společný zájem je důležitý. Někdo staví dům, někdo vychovává děti, někdo má společnou práci, někdo společného koníčka, někdo má psa. Pes je společná zodpovědnost. Zvíře může takovému páru určovat životní rytmus. Mají se o koho starat, někdo je potřebuje a oni potřebují jeden druhého, aby zvládli všechnu tu péči.“ Bude z nich nerozlučná trojka, protože psi dokáží nejen brát, ale také hodně dávat.

Mami, já chci štěně!

Nepodléhejte prosbám vašich dětí hned. Než psa koupíte, pořádně si to promyslete.

  • Nikdy neutíkejte koupit psa hned, jak vaše ratolest vypustí své přání z úst. Nerozhodujte se ani během týdne.
  • Zvíře dítěti kupte pouze tehdy, když o něj má trvalý zájem. To znamená, že po něm touží měsíce.
  • Děti chtějí většinou pejska na mazlení a nedokážou si představit, co je okolo něj práce. Když ale dítě nevychováte k tomu, že se musí o psa také starat, upletete si bič na sebe a nebo rozšíříte počet opuštěných psů v útulcích.
  • Nestačí jen dítě upozornit, že se bude muset o pejska starat. Dítě si tak velkou zodpovědnost nedokáže představit.
  • Naordinujte dceři nebo synovi přípravnou fázi, obzvlášť když v rodině nikdy zvíře nebylo. Vypůjčete si na víkend psa od sousedů, uvidíme, jak se postará.
  • Drsnější rodiče mohou dítě tréninkově budit ráno v šest a nařídit čtvrthodinovou procházku okolo domu.
  • Jedině vy jako rodiče můžete zodpovědně zhodnotit, jestli psa uživíte a jestli je váš byt dostatečně velký.
  • Kupovat dítěti na zkoušku králíka nebo morče je zbytečné. Podobná náhradní řešení většinou příliš nefungují. Králík není pes a dítě bude zbytečně zklamané.