Pár otázek, které se objevují, když se člověk rozhode pro dietu

Možná, že jste se právě teď rozhodli změnit obvyklou pozici ručičky na Vaší váze. Cesta k takovému cíli nebude nikterak snadná a bude lemovaná celou řadou „drobných praktických potíží“. Stačí jen několik jednoduchých otázek, které propojí Vaše odhodlání a nový křehký stravovací režim a Váš „starý život“ a pochybnosti o úspěšném prosazení Vašeho redukčního  rozhodnutí jsou na světě.  Nabízíme pár odpovědí  na ty nejčastější otázky, které každodenní život může přinášet těm, kteří se snaží ovlivnit své stravovací návyky.

Otázka č.1: Kdy je ideální začít s dietou?

Odpověď: Dřív nebo později se to stane všem, kteří odtučňují, zvlášť když začnou považovat dietu za svůj nový celoživotní program. Někdy se to stane, protože se cítíte prachmizerně a tak "škobrtnete", občas se všechny okolnosti spiknou proti vám a nikde v dohledu žádné dietní jídlo není, ale nejčastěji se to spíše ztráta sebekontroly nebo motivace. Jakmile se vám to stane, mějte na paměti, že budete mít nutkání pokračovat v krmení se dál. Zdrceni výčitkami a odporem k vlastní osobě jste mnohem náchylnější zahodit i ten zbyteček sebekontroly, který vás upozorňuje na to, že jste dietu porušili a že jste prostě a jednoduše lidsky selhali. To je ale zklamání a tak si zasloužíte potrestat! A jaký trest bude pro vás tím nejkrutějším? Ano, ano -zůstanete za trest tlustá a tak se můžete nacpat k prasknutí! To vám patří!!! Tak vidíte, odpověď na výše položenou otázku si můžete dát sami. V dietě není prostor pro tresty, ale jen k důslednost. A vloudí-li se malá chyba, pak pamatujte, že chybovati je lidské 

Otázka č.2: Je nutná nějaká psychická „předdietní příprava“?

Odpověď: Patříte-li k lidem, kteří mají jídlo prostě rádi, pak asi ano.
Úspěch diety, zavedení nových stravovacích a jídelních návyků i pohledu na význam jídla ve vašem životě může ohrozit to, co pro vás jídlo v tuto chvíli znamená. Zjistíte-li, že se jídlo stává vaším zaručeným a možná i jediným jistým utěšovatelem i potěšením, pak v rámci předdietní přípravy by bylo dobré uvažovat o jeho nahrazení něčím jiným (samozřejmě nejlépe pohybovou aktivitou).  Budete-li v dietě, pak se vaše radosti i rozkoše spojené s jídlem rapidně sníží a na to je třeba myslet dříve než byste se do této situace dostali.
Do předdietních příprav by se dala zařadit i informace nejbližším, že teď budete měnit svou životosprávu, aby nebyli zaskočeni novinkami, které budete do svého života zavádět. 
 

Otázka č.3: Může být i příjemná dieta, anebo se při ní musím vždy trápit?

Odpověď: To, jak budete dietu prožívat záleží ponejvíc na vaší motivaci a na tom jaký máte vztah k jídlu. Jestliže patříte  k těm lidem, co jen zřídka ztrácejí chuť k jídlu, nikdy nic nenechávají, ať jim na talíř nandají sebevíc, už při snídani sníte o tom, co bude k večeři anebo na každou životní situaci máte univerzální reakce spojenou se žvýkacím reflexem, pak bohužel bohužel bude pro vás dieta představovat pěkně tvrdý oříšek. Ale podaří-li se vám změnit svoje potěšení, které už nebudete tolik spojovat s jídlem a dokážete-li ho odkládat s vědomím, že desetiminutové potěšení ze smetanové omáčky s pěti knedlíky se  nedá srovnat s dlouhodobou radostí ze zdravého a optimálně vážícího těla, pak pro vás dieta nemusí být noční můrou. 

Otázka č. 4:  Nemůžu být během diety podrážděný, nervózní? Jak se s tím případně vyrovnat?

Odpověď: Většina hubnoucích vnímá začátky diety celkem nabuzeně, jsou plni očekávání, radosti ze změny, ke které se odhodlali i se změnou jídelníčku se cítí často lehčeji a energičtěji, ale po této první „euforii“ nastupuje stereotypní etapa tvrdého tréninku důsledné naplňování „hubeného“  životního stylu do každodenního života. To s sebou může přinášet i negativní pocity, protože člověk je oslaben nejen kaloricky, ale také v možnostech udělat si potěšení a uvolnit se. Takže k dietě je dobré mít i zásobu potěšujících aktivit i vlastních zaručených metod, které pomůžou zmírnit nervozitu, podrážděnost i napětí. Ale asi tou nejdůležitější zbraní proti podrážděnosti a nervozitě z diety by mělo být vědomí, že takový můžu být a tak bude třeba brát sám sebe trochu s rezervou a za své hubnutí neterorizovat okolí. Koneckonců nevím, co je lepší, jestli mít nadváhu a přátele nebo být hubený a sám.  

Otázka č.5: Jak překonat neúprosný pocit hladu, pokud mě při dietě přepadne?

Odpověď: Jakmile svůj hlad rozpoznáte, je třeba se naučit ho zvládat. Hlavně se ho nebojte! Jakmile se naučíte s hledem „pracovat“ a ztratíte před ním respekt, možná ho budete i vítat. Vítat, jako něco, co vám dává jasný signál, že dieta funguje. Když dostanete hlad znamená to, že vaše tělo už spotřebovalo zásoby, spálilo kalorie a začíná hubnout.
Ale v dnešní době je daleko větší zradou než hlad chuť na něco. To, jak moc vás bude honit mlsná závisí opět do určité míry na tom, jaký je váš vztah k jídlu. Fajnšmekři jsou na tom jednoznačně hůře a budou muset hodně pracovat na tom, aby se naučili své potěšení odkládat.
Na závěr přidám jednu dobrou zprávu, většina diet už i s touto otázkou pracuje, takže Vám dá i konkrétní odpověď, co udělat objeví-li se hlad. Někdy to bývá sklenice vody, list salátu, kousek celozrnné tyčinky nebo zkusit přesunout svou pozornost jinam a zaměstnat své myšlenky něčím jiným než je představa pěkně namazaného krajíce. 
 

Otázka č.6: Mám si psát záznamy o snědených kaloriích?

Odpověď: Všechny techniky, které pomáhají dostat pod vědomou kontrolu informace o tom, jak, kdy a kolik jím, pomáhají v procesu hubnutí. Často se totiž stává, že lidé večer vůbec nevědí, co přes den snědli. Celý den se drobně krmí jaksi automaticky  bez přemýšlení a soustředění se na jídlo. To s sebou přináší ztrátu kontroly nad vlastním stravováním. Nejhorší snad je, když jíte a ani o tom nevíte a pak se divíte, že tloustnete.
Váš  „jídelní deník“ můžete vypadat jako seznam jídla a pití nebo můžete přidat i jejich kalorické nebo joulové hodnoty, už záleží na vás.  Je dobré přidat i časový údaj, kdy jste jedli. Získáte tak i hmatatelný přehled o vašich stravovacích zvycích.  
 

Otázka č.7: Co když "zhřeším" a během diety se nacpu k prasknutí, mám se nějak potrestat?

Odpověď: Dřív nebo později se to stane všem, kteří odtučňují, zvlášť když začnou považovat dietu za svůj nový celoživotní program. Někdy se to stane, protože se cítíte prachmizerně a tak „škobrtnete“, občas se všechny okolnosti spiknou proti vám a nikde v dohledu žádné dietní jídlo není, ale nejčastěji se to spíše ztráta sebekontroly nebo motivace.
Jakmile se vám to stane, mějte na paměti, že budete mít nutkání pokračovat v krmení se dál. Zdrceni výčitkami a odporem k vlastní osobě jste mnohem náchylnější zahodit i ten zbyteček sebekontroly, který vás upozorňuje na to, že jste dietu porušili a že jste prostě a jednoduše lidsky selhali. To je ale zklamání a tak si zasloužíte potrestat! A jaký trest bude pro vás tím nejkrutějším? Ano, ano –zůstanete za trest tlustá a tak se můžete nacpat k prasknutí! To vám patří!!!
Tak vidíte, odpověď na výše položenou otázku si můžete dát sami. V dietě není prostor pro tresty, ale jen k důslednost. A vloudí-li se malá chyba, pak pamatujte, že chybovati je lidské. 
 

Otázka č.8: Jak se bránit tomu, abych po dietě znovu nepřibral, tedy jak si zachovat "kázeň"?

Odpověď: Má-li být a je-li dieta opravdu účinná, pak se mění i váš životní styl a pohled na jídlo i jeho význam ve vašem životě. Dokážete brát jídlo jako to, co vás udržuje při životě a ne to, pro co žijete. Pokud se vám podaří pozměnit své myšlení ve vztahu k jídlu a vnést ho do každodenního života, tak máte vyhráno.
Když ne a vnímáte jen úpravu vašeho  jídelníčku jako něco dočasného, co je třeba teď vydržet se zaťatými zuby a už se těšíte na brzký návrat k „normálu“, pak s největší pravděpodobností svou vybojovanou váhu neudržíte, protože o žádné další dodržování kázně v podstatě nestojíte. 
 

Otázka č.9: Není lepší liposukce než dieta?

Odpověď: Je pravda, že diety jsou omezující, otravné, frustrující a hlavně dlouhé a nekonečné. A tak (jako téměř ve všem) hledají lidé rychlá a snadná řešení, i když jsou riziková a nedokonalá. Liposukce může být jen částečným řešením, ale nikdy sama o sobě nezmění stravovací návyky, které jsou pro udržení popř. neudržení váhy nezbytné.  Dieta a nový stravovací režim bude zůstávat na prvním místě, i když se nelíbí všem netrpělivým, kteří chtějí okamžité výsledky. 

Otázka č.10: Řekla jsem si, že si nové šaty koupím až zhubnu. Dělám správně?

Odpověď: Spíš ne, dieta je dlouhodobý proces a čeká vás hodně odříkání si v jídle, tak proč k tomu přidávat ještě další. Je poměrně důležité, abyste se i v dietě cítila dobře a k tomu pomůže i to, jak budete oblečená. Připadáte-li si neatraktivně a ošklivě, zároveň se tím trestáte za své faldy, a tak se pro vás dieta stává  těžší a úmornější. Naopak klidně si i v době, kdy hubnete kupte nové šaty, pomůžou vám cítit se  líp a tím i příjemněji hubnout. A když z nich „vypadnete“ ráda je odložíte a nebudete litovat! 

Otázka č.11:  Mám hubnout kvůli přání někoho jiného, když mě samotné moje váha nevadí?

Odpověď: V zásadě se dá dopovědět ne, pokud tím, kdo doporučuje snížení váhy není váš lékař. Jeho mínění je dobré brát v úvahu, i když abyste sníženou váhu udržela, stejně se budete muset s jeho názorem ztotožnit. Hubnout kvůli někomu a ještě k tomu spíše z kosmetických důvodů, aniž jste o této nutnosti přesvědčena,  v sobě nese riziko  rozkolísání váhy a velkou pravděpodobnost opačného efektu – tedy tloustnutí.  

Otázka č.12: Je lepší, když nás hubne více, když mezi sebou soutěžíme?

Odpověď: Hubnout a zároveň soutěžit se hodí jen pro pár z nás. To musíte být opravdu soutěživý typ, abyste v tak záludném a často i nerovném souboji obstál. Každý jsme přece jiný  a nevím, nevím, zda vám i vašemu soupeři by vyhovovala stejná dieta. Takže pokud o sobě s jistotou nemůžete říct, že jste ten typ a nemáte dostatečně zajímavou prví cenu, tak bych vám to nedoporučovala.
Otázka by mohla spíš znít za hubnout s někým, ve skupině nebo o samotě.
Je mnoho lidí, kterým vyhovuje „skupinové odtučňování“. Úspěch přináší právě ta skupinová podpora, možnost si o svých trablech s dietou povyprávět s někým, kdo je (nebo byl) na tom psychicky stejně jako vy bez rizika, že se vám vysměje nebo že ho budete nudit a obtěžovat. Podaří se vám tím zajistit ještě jeden druhotný účinek – že své současné přátele nebudete zatahovat do tajů a záludností vaší diety.
Ti, kteří nemají rádi kolem sebe publikum, zůstanou klidně s dietou sami. Ušetří si spoustu vysvětlování i debat, o které nestojí. Určitě jim dietní samota s vlastním programem i možností se samostatně a nezávisle rozhodovat bude vyhovovat.  Pro úspěšnou dietu je přece třeba se rozhodnout, vytrvat, mít víru v sebe sama i  pocit důstojnosti. A  jestli tyto  nezbytnosti, máte v sobě nebo je potřebujete sdílet s druhými, není už tak podstatné. Jen si zvolte tu cestu, po které se vám půjde lépe.
 

Otázka č.13: Jak se mám vyrovnat s tím, že kamarád také drží dietu, ale daří se mu hubnout rychleji než mě?

Odpověď: Hubnutí není zrovna ta nejlepší disciplína k soutěžení. Každý jsme jiný, a tak by nemuselo nikoho moc překvapovat, že na dietu můžeme reagovat každý jinak. Zkrátka někdo hubne rychleji a někomu se ručička na váze dlouho ani nehne. To, že kamarád hubne lépe než vy, může být způsobeno mnoha důvody,ale hned ten první, který mne napadá – asi mu dieta, pro kterou jste se společně rozhodli sedne lépe. Tak  si hlavně hleďte svého a nenechejte se zneklidnit. Dieta je prostě individuální záležitost, tak jí tak berte!  

Otázka č.14: Jak se zachovat na rodinných oslavách ať už jde o setkání v domácím prostředí nebo v restauracích. Co když je důsledně odmítnout nejde?

Odpověď: Ani bych nedoporučovala, aby se ten, kdo drží dietu důsledně vyhýbal rodinným setkáním nebo oslavám. Držení diety neznamená život o samotě.  I když držíte dietu, můžete strávit příjemné chvíle ve společnosti svých nejbližších i když se cpou, bez toho, že se budete cítit odstrčeně nebo ošizeně. Aby to vyšle, je třeba se soustředit! Při servírování si vždy nandejte menší porci než má váš muž. Hlídejte, kdy dojíte a hlavně tuto chvíli nepropásněte mluvením. Budete-li jíst roztržitá, stejně si jídlo nevychutnáte, ale kalorie vám přibudou.
Ani setkání v restauraci se tolik bát nemusíte. Mnoho restaurací  připravuje i část dietně vhodných jídel, porce bývají menší než doma, bezhlavě si nepřidáváte a tak tolik nejíte. 
 

Otázka č.15: Jak se vyrovnat s tím, že se mi známí a kamarádi vysmívají, protože držím dietu?

Odpověď: Nebudu tady rozumovat nad tím, jaké to máte vlastně přátele apod. Spíše se podívám na možné reakce, které můžete ve svém okolí pozorovat, po té, kdy se ostatní dozvědí, že „jste v diete“.
Jeden z důležitých kroků, když se rozhodnete pro dietu je, přijetí faktu, že dieta je vše soukromá a čistě osobní záležitost. Proto by se neměla stát „veřejným vlastnictvím“. Je to vážná věc a ne společenská událost pro vaše okolí, které bude jen nazdařbůh  radit nebo sledovat vaše váhové posuny  bez špetky zodpovědnosti.
Ti, kteří nemají alespoň drobek taktu k vašemu soukromému rozhodnutí se budou snažit se k němu vyjádřit. Buď formulací: a) ty přece hubnout nepotřebuješ nebo b) no hurá, těch pár kilo dolů - to už vážně chtělo.
Obávám se, že ani jedna z těchto vět nebo jim podobných vás nepotěší. Takže nezbude než se vrátit zase na začátek a asertivně si říct to je moje věc a vás se nikdo na nic neptal. Troufám si říct, že právě asertivita je takovou „drobnou dovedností“, která těm, kteří jí vládnou, usnadní cestu k optimální váze a těm, kteří asertivní nejsou bych doporučila, aby právě tato komunikační dovednost se začala uvádět v život hned první den diety nebo ještě lépe chvíli před jejím zahájením.
Ne nadarmo se tlouštíkům přiřazuje přátelská, dobromyslná, nezáludná a přizpůsobivá povaha, tak jestli chcete zhubnout, na to nezapomínejte.

Otázka č.16: Jak se vyrovnat s takovými lákadly, jakými jsou různé party či pozvání ke známým na večeři?

Odpověď: Pozvání na večeře od známých a různé lákavé párty jsou trochu jinou kategorií než rodinné oslavy. Proto v začátku diety doporučuji zvážit jejich důležitost. Máte-li přátele, kteří dokážou respektovat váš současný pohled na jídlo, pak budete řešit jen, zda odoláte pokušení voňavé a šťavnaté  porce  na sousedních talířích. Když je vaše vůle pevná a toto vaše přesvědčení má reálný základ prověřený zkušeností, pak žijte společenským životem dál. Ale pokud ne, znovu zvažte. Stejně jako v situaci, kdy na přátelské večeři budete tou bílou vránou, která je hlavním tématem celovečerní konverzace – proč, jak a kolik jí a nejí a nakonec vždycky přijde přátelské ujištění,  „že dneska byste přece mohla udělat vyjímku“. Ale věřte, nemohla! Jste ve výcviku – snažíte se změnit své zaběhané a často automatické jídelní zvyky a každé odchýlení se od nového programu, tento proces zrádně narušuje. Bojíte, že přijdete o přátele? To snad ne. Přece s nimi děláte i jiné věci než jen hodování?
Je-li pro vás večeře nebo párty opravdu životně důležité, pak platí pravidla jako při rodinných oslavách. Soustředit se, volit malé porce, nejíst a konverzovat zároveň a už si nepřidávat.

Otázka č. 17: Proč se tolik lidí vysmívá těm, kteří se snaží zhubnout. Jakoby jim to chtěli pokazit.

Odpověď:  To, že do zaběhnutých kolejí vnesete něco nového a jiného, vždycky ty okolo znejistí a donutí je se zamyslet nad tím, jaké ty koleje vlastně jsou.
Rozhodnete-li se zhubnout a bude-li se vám hned zpočátku trochu dařit, můžete začít ostatní ohrožovat a vytvářet soutěživé prostředí, aniž byste o to sami usilovali. Dieta je něco, co narušuje ve skupině  rovnováhu. Třeba najednou budete úspěšnější v držení diety než kdy byli vaši známí, a tím i štíhlejší a přitažlivější než oni. Vaše disciplinovanost i síla vůle jim už bude jen němou výčitkou. A málokdo se chce vidět jako slaboch a outsider, a tak je pro něho snazší ty, kteří se snaží se svou váhou bojovat zesměšňovat nebo zrazovat. Těch. Kteří vás v dietě podpoří bává jen pár, protože k tomu, aby to udělali musí být v podstatě nezištní.

Otázka č.18: Jak hubnou ženy a jak muži ?

Odpověď: Je pravda a mnoho výzkumů to potvrzuje, že muži jsou tolerantnější a shovívavější k ženské (koneckonců i k té své mužské) postavě než ženy samy. Ženy se neustále bičují za vydatné podpory mediálního světa a jsou ke svým figurám nelítostné. Tento sebekritický přístup jim dokáže zkazit nejeden den. A tak se stává, že i většina mužů, zejména ta, která žije s nějakou partnerkou, bývá také neustále konfrontována s problémem váhy. Ať už je to z pohledu nevyhovujících kil ze strany ženy, nebo jeho vlastních.
Muži mají obecně volnější a přirozenější vztah k jídlu. Je to dáno i tím, že mužovi kvality leží v dnešním světě mnohdy někde jinde než je jeho hmotnost. Žena přece jen svou váhu potřebuje na pomyslném trhu partnerství více.  A tak se stává, že muži vlastně tloustnou nenápadněji a snadněji než ženy. Dokonce jim to dlouhou dobu ani tolik nevadí.
Pro mužskou mysl bývá automatické spojení mezi jídlem a pocitem viny méně typické než pro ženy.  Průměrný muž jí hlavně, když má hlad a přestává, když je plný. Nemučí se, vybírá si, co má rád a odmítá to, co mu nechutná. Většinou tím jediným na koho dá ohledně své váhy bývá lékař.
A je tu ještě jedna mužská výhoda, když se průměrný muž „dá na hubnutí“, nezatěžuje se jako průměrná žena emocionální zátěží. Prostě se do toho pustí a dieta u něho většinou funguje. I když je nutné podotknout, že jeho úspěch je z velké části závislý na ženském vedení. To proto, že v oblasti stravy vhodné pro dietu, bývá naprostým analfabetem Dá se říci, že v této oblasti je průměrný český muž nepopsaný jako list zeleného salátu.
 

Otázka č.19: Mnoho dětí je dnes obézních. Jak proti tomu bojovat?

Odpověď: Naštěstí se mladší generace dokáže alespoň částečně poučit z chyb předků. To platí i pro mladé
matky. Stále sice  prožívají staré strachy, když dítě odmítá jíst. Ale už vědí, že podmínkou zdraví a roztomilosti mimina nejsou jeho faldíky, naducané tvářičky a roztomilé pneumatičky postavené na sebe.
Děti s velkým příjmem tuku a cukru si je ukládají do foroty pro případnou nepříznivou budoucnost. Proto by se k tomu, co děti jedí,  měli všichni rodiče stavět opravdu zodpovědně. Jídelní návyky si dítě osvojí velmi brzy a jsou-li nevyhovující, je vždy těžší je měnit než je hned na startu života postavit na zdravých základech. Nabízejte dětem jídlo, jen když mají hlad a ne když se nudí nebo zlobí. Chraňte se častého odměňování za dobré chování zmrzlinou, cukrovinkami nebo chipsami. Hlavně nedovolte, aby se jídlo stalo hlavním vaším výchovným projevem. Pečovat a vychovávat neznamená jen krmit a krmit a krmit!


Otázka č.20: Jde držet dietu a přitom se starat o rodinu a jejich stravování? Jak se točit kolem  kolem plotny a přitom zhubnout?

Odpověď: Vliv prostředí na stravovací a jídelní  návyky každého z nás se asi nikdo nepokusí zpochybnit.  Rozhodneme-li se je změnit nebude to vůbec snadné, protože nebojujeme jen sami se sebou, ale nějakým způsobem ovlivňujeme jídelní život všech, kteří s námi to prostředí sdílejí.
A teď si zkuste představit tu odhodlanou a zároveň zranitelnou  ženu „v dietě“, která se snaží ve stejném prostředí (mnohdy  právě v tom, ve kterém nenápadně ztloustnula) zhubnout. Všichni se na tom shodneme – nebude to mít lehké. Možná pomůže pár drobných triků:

  • Vypracujte si vlastní denní jídelníček, který si v tichosti hlídejte a vaření pro ostatní považujte za oddělenou činnost, pokud se rodina nerozhodne vzít váš jídelníček za vlastní.
  • Zracionalizujte si čas na vaření. Když vaříte pro rodinu, zkuste větší dávky a rozdělte ho na porce a část zamražte. Nebudete pak muset vařit každý den.
  • Nedojídejte po dětech ani zbytky z lednice! V tomto směru nejste o nic lepší než popelnice, tak není důvod se za ní vydávat.
  • Prázdnější spíž vám usnadní hubnutí. Nakupovat jídlo, znamená vařit a vařit pro většinu z nás znamená jíst.
  • Jak recept dovolí, ošiďte ho.
  • A ještě jedna důležitá pravda na konec: Nebojte se vařit si pro sebe, koneckonců ostatním vaříte také to, co mají rádi.

zpět