Problémy s poznáváním lidských tváří? Pak vězte, že nejste sami

Prosopagnosie  neboli neschopnost rozlišovat lidské obličeje se v určité míře projevuje asi u dvou 2% populace. Postižené osoby mají často problémy ve společnosti i v okruhu svých blízkých. Porucha může být tak silná, že člověk nepoznává členy vlastní rodiny a v některých případech ani svůj vlastní obraz v zrcadle. Často se prosopagnosie objeví jako následek mozkové příhody. Nedávné výzkumy ukázaly, že existuje mnoho lidí, kteří s tímto problémem zápasí již od dětství. Mnohdy si  svůj problém ani neuvědomují a považují ho za normální.
Uvedená 2% postižených vyplývají z britsko-americké studie, v níž bylo testováno celkem 1600 osob. Na desítkách obrázků měly testované osoby určit, které motivy se opakují. Lidé postižení prosopagnosií byli schopni určit opakovaný obrázek stejného typu auta nebo jiných předmětů, ale neregistrovali opakující se obličeje.
Prosopagnostici josu ve svém okolí často považováni za arogantní, protože nezdraví známé a na ulici ignorují sousedy i spolupracovníky. Někteří svou poruchou opravdu trpí. Mnozí si vypracují obranné mechanismy, např. se příjemně usmívají na většinu okolojdoucích a v konverzaci se snaží probírat neutrální témata.. Často jim při poznávání jiných osob poslouží pomocné znaky jako šperky, barva hlasu nebo oblečení.
Obličejová slepota má více stupňů a podle nastavených kritérií se mění i procento postižených. Ve všech případech je užitečné, když si pacienti svůj problém uvědomí a zjistí, že s ním nejsou sami.
V některých povoláních je tato porucha závažnou překážkou v práci. V Nizozemsku pro zjišťování prosopagnosie vyvinuli standardní test. Thomas Grueter z Ústavu lidské genetiky v německém Muensteru a autor studie o obličejové slepotě tvrdí, že prosopagnosie je do značné míry dědičná. Při zkoumání 689 středoškoláků a studentů identifikoval poruchu u 17 z nich. Dalším šetřením se ukázalo, že 14 osob z těchto 17 má příbuzné se stejnou diagnózou.

Zdroj: 100+1.17/2006