Úzkostné poruchy


Jde o skupinu poruch vyskytujících se u osob, jejichž základní hladina úzkosti je vyšší než průměrně u jiných osob v populaci. Tito lidé prožívají pocit ohrožení podněty, jejichž vliv druzí lidé bez potíží snášejí. V souvislosti s tím se někdy mluví také o neurózách jako o poruchách adaptace jednak vůči prostředí, jednak vůči vlastní osobnosti.

Neurózy jsou onemocnění vznikající působením psychosociálních vlivů. Některé z neurotických příznaků (strach, obavy, úzkost, podráždění, smutek) může v mírné podobě pocítit i zdravý člověk. O poruchu se však jedná vždy, jsou-li příznaky výrazné a přetrvávají delší dobu. Hlavním a základním příznakem neuróz ve smyslu přechodu mezi normálním fungováním psychiky a duševní poruchou psychosomatického rázu je úzkost. Do skupiny úzkostných poruch patří generalizovaná úzkostná porucha, panická porucha, fobie a obsedantně kompulzivní porucha.


Generalizovaná úzkostná porucha je charakterizována především úzkostí, jež prostupuje duševní život postižených osob. Pocit úzkosti není vázán na určité situace či podněty, ale vyskytuje se kontinuálně v souvislosti se zvládáním každodenních, rutinních záležitostí a při posuzování nevýznamných tělesných příznaků. Bývá prostoupen nadměrnou, nepřiměřenou starostlivostí a přehnanými obavami, psychickým napětím a podrážděností, mezi tělesnými příznaky se objevuje svalové napětí, bolesti hlavy, bušení srdce, závratě, nevolnost, nadměrné pocení atd. Vyskytuje se celoživotně asi u 5 – 15% populace, asi dvakrát častěji u žen než u mužů a častěji také u lidí, kteří v současnosti nežijí (zatímco dříve žili) v manželském vztahu (rozvedení či ovdovělí lidé).
Podobně jako deprese je tato porucha obtížně diagnostikovatelná, jednak proto, že řada lidí považuje úzkost za svůj osobnostní rys a nikoli za poruchu, jednak vzhledem ke studu pacientů a obavám ze stigmatizace. Někdy také převažují tělesné obtíže a lidé se domnívají, že se jedná a tělesné onemocnění. Pro vyjasnění je proto třeba vyloučit eventuální tělesné nemoci. I pro tuto poruchu platí, že se vyskytuje často souběžně s jinými onemocněními – je to jednak souběžný výskyt se skupinou sociálních fobií, dále specifických fobií, panickou poruchou a depresemi.

Co především potřebuje člověk, který onemocněl generalizovanou úzkostnou poruchou?

1. Vyslechnutí, vstřícnost
2. Kvalifikované informace o podstatě onemocnění a ujasnění event. souvisejících stresujících událostí.
3. Povzbuzení, podporu a vyjádření realistické naděje na možné vyléčení.
4. Nácvik způsobů řešení životních potíží a problémů, nácvik relaxace.

Panická porucha se vyznačuje prožitky stavů úzkosti, hrůzy, strachu a zděšení spolu s dezorganizací reakcí v situaci, kdy reálně nehrozí objektivní nebezpečí. Nástup této poruchy nelze nijak předvídat. Zatímco spontánně vznikající ataka paniky je založena na reálném prožitku pocitu ohrožení v konkrétní situaci, u panické poruchy jde o déle trvající a opakující se stav bez možnosti odhadnout či ovlivnit jeho nástup. Prožitek úzkosti je obvykle provázen některými tělesnými příznaky, např. bolestí na hrudi, pocity dušení, závratí, bušením srdce atd. Jde o relativně krátkodobý stav v trvání obvykle několika minut. Vyskytuje se často ve spojení s fobiemi.


Fobie se vyznačují především chorobným nepřiměřeným strachem z určité osoby, situace, předmětu nebo jevu. Tento strach výrazně ovlivňuje život postižených lidí. Podstata vzniku fobií je vykládána různě, buď jako zvládání úzkosti přesunutím na podnět, jemuž se lze vyhnout, nebo chybným učením. Někdy lze příčiny najít v traumatických zážitcích z dětství. Obvykle se rozlišují tzv. specifické fobie, jež lze rozdělit do tří hlavních skupin: situační fobie (strach z uzavřených prostor, výšek, blesků apod.), fobie ze zvířat (z pavouků, hadů, myší), sociální fobie  a fobie z poranění ( z pohledu na krev, určitých druhů ošetření atd.). Specifické fobie jsou nejčastější úzkostnou poruchou, objevují se asi u 12,5% mužů a až 25% žen.