Jsem slon? Vím, že ne, a stejně mě to vždycky napadá ….!

 

V určitých značkových obchodech s oblečením si při nákupu připadám jako slon. Připadám si tak, i když vím, že je to poněkud iracionální. Mám velikost 38 a stojí mě to nemalé úsilí i odříkání a ve „více či méně oblíbeném“ obchodě mi jsou pouze šaty velikosti 40 a někdy i více.

Je s podivem, že ještě dnes se najdou na trhu hazardéři, kteří riskují přízeň žen. Je stará známá pravda, že většina žen si zakládá na tom, jak vypadá. Jsou samy sobě nemilosrdnými kritiky a mnohdy i štvanci své představy o kráse, které se přibližují s nemalým a nikdy nepolevujícím úsilím. A když se jim přece jen podaří dosáhnout určité mety a mohou si už konečně odpočinout – je tu zrada!
A nastupuje nespokojenost, rozladění, nejistota i váhavost, jestli si to mám koupit a nebo utíkat domů se vztekat a plakat nad zjištěním, že realita je ke mně opět krutá.
Ano, je to iracionální myšlení a chování, a tak by spousta lidí řekla, že i zbytečné. Ale stejně jako do našeho světa patří racionalita patří tam i iracionalita. A zřejmě tahle nezpochybnitelná pravda je vaší rychlou a skutečnou obranou ve obchodě, kde všechny šaty, které vám jsou, mají „sloní velikost“. Je to ten malý ostrůvek, kde zapomněli, jak je lidská, přesněji řečeno ženská psychika křehká. Takže není třeba se hroutit, vždyť vy samy víte nejlépe jak ten byznys funguje. To je celkem dobrá záplata na vaší rozladu. Stejně jako je pro vás důležité v životě pěkné tělo ve správné velikosti, jsou chvíle, kdy se cení i rozum a přehled ve správných souvislostech.
Každopádně ať už se různé ženy rozhodnou pro jakékoli řešení, jedno mají společné. Radost z nakupování má černou šmouhu. A řekněte samy – v dnešním hektickém a už tak komplikovaném světě si přece nezaslouží nikdo, aby se mu i takové drobné a většinou i jisté radosti ještě kalily. Při nakupování není hlavním kritériem u žen, jestli jim to „je“ a jak moc to potřebují. S tím se spokojí spíše většina mužů - že už konečně něco mají, úkol je splněn a do dalšího obchodu už nemusí. Ale žena vždy hledá ty malé cedulky s čísly a obrázky. A není-li číslo takové, jaké čeká, znovu zváží, jestli se jí to vůbec líbí a má-li nakoupit.
Možná, že někteří výrobci jen zapomněli, že ženy nenakupují jen podle skutečných potřeb a užitných hodnot zboží. A jestli zapomněli, tak asi nemají ani nikoho, kdo by jim to připomněl. Možná, že by jeden psycholog do jejich týmu nebyl špatným přírůstkem Co myslíte?